Pro ty z vás, kteří nejsou obeznámeni s Evropským referenčním rámcem – úroveň B je úroveň komunikativní, celkem plynulá (B1 trochu méně plynulá, B2 v pohodě plynulá), úroveň C je úroveň ještě vyšší, kdy se umíme vyjadřovat i hodně složitě nebo odborně a známe slova z mnoha různých oborů. Na úrovni C umíme číst „mezi řádky“ a rozpoznat styl nebo třeba sociolekt (mluví dělník nebo mluví učitel?). 

Fabio Volo nestačí

Fabio Volo je můj oblíbený spisovatel, ale když se chcete dostat na úroveň C, vaši oblíbení spisovatelé již nestačí. Teď je třeba maximálně rozšířit slovní zásobu a toho dosáhneme velkým repertoárem textů a témat, po kterých bychom obvykle nesáhli. Pro inspiraci, může jít o návody, dětský jazyk a pohádky, právní a ekonomické texty, poezii, předpisy a vyhlášky nebo právě beletrie z prostředí, o které se běžně nezajímáte. 

Například aplikace RAI umožňuje personalizovat svůj profil podle témat. V současnosti tam mám označena témata jako děti, výchova, vaření apod. Kdybych se dnes znovu chtěla připravovat na zkoušku C, označila bych si vědu, právo, ekonomiku – prostě věci, které mě normálně moc nezajímají. Ti z vás, kteří čtou ve volném čase právo a ekonomiku, si zase označí vaření a výchovu 🙂

Dialekty 

Specifikum italštiny ve srovnání s jinými jazyky je neuvěřitelné množství dialektů, které se v Itálii používají aktivně v běžném životě. Dialekt není něco, co uslyšíte maximálně na vesnici, v Itálii je dialekt a jeho používání otázka národní hrdosti. Nějaká základní představa o dialektech tvoří součást pokročilé znalosti italského jazyka.

Ale kde začít? Pokud jste se dosud setkávali jen se standardní italštinou, začala bych se rozkoukávat na jihu. Zábavným úvodem může být například film Benvenuti al Sud. 

Jihoitalské dialekty, zejména ten neapolský, patří sice k nejtěžším, pokud jde o porozumění, ale dobře se identifikují a často se s nimi setkáme v knihách i ve filmu, skoro bych řekla, že patří k určitému italskému stereotypu, pokud jde o vnímání pojmu „dialekt“ (ve smyslu dialekt = Neapol). Pokud má tedy nějaká literární postava mluvit dialektem, z 90 % to bude ten neapolský. 

V literatuře se také hojně setkáme s dialektem sicilským, je to jazyk komisaře Montalbana z děl Andrea Camilleriho nebo mafiánů v dílech, jejichž autorem je spisovatel Leonardo Sciascia.

V Jazykovém koutku už jsme taky trochu psali o dialektu benátském nebo sicilském. Dialekty a jejich napodobování patří k základním humoristickým prvků italské literatury a divadla, viz například toto video.

S učebnicí nebo bez? 

Když s italštinou začínáme, většinou po učebnici sáhneme automaticky. Jak v jazyce rosteme, učebnici postupně odkládáme, ale možná právě vy patříte mezi ty, kteří určitého „průvodce“ svým studiem potřebují. Existují učebnice pro pokročilou úroveň? Samozřejmě! Vyplatí se sáhnout po specializovaných dílčích či doplňkových materiálech. Na poslech doporučuju Ascolto Avanzato, na čtení zase La breve pagina. 

Na pravopis a psaní se mi velice osvědčily materiály, testy a kvízy pro samotné Italy.  Například kniha L´italiano in gioco – na rovinu říkám, že půlku těch zadání vůbec nedám dohromady, ale o to větší je to výzva 🙂 Najdete tu ty největší vychytávky, pokud jde o předložky, přízvuk, reálie, cizí slova, řeší se tu i dialektální výrazy nebo stylistická rovina dublet. 

Klasika? Předložky!

Existují celkem základní témata, která mohou být dost obtížná i pro pokročilé studenty. Klasikou italské gramatiky jsou předložky a zájmena. Jistě, můžete namítnout, že máme třeba passato remoto nebo congiuntivo, které si samozřejmě na úroveň C musíte také osvojit. To je sice pravda, jenže frekvence těchto tvarů je v jazyce obecně velmi nízká. Ne nadarmo patří článek o předložkách k jedněm z nejčtenějších v naší italské sekci. Tento článek je spíš pro začátečníky, pokud si však jako pokročilí potřebujete udělat pořádek v předložkách, určitě doporučuji knihu Le Preposizioni.