První nizozemská, italská i polská věta

Cestičky těch prvních písemně zaznamenaných vět bývají křivolaké. Značná část z nich spatřila světlo světa jako probatio pennae v latinských manuskriptech. Mnich přepisoval a přepisoval, ale pak potřeboval rozepsat pero nebo si vyzkoušet nové pero a někam na okraj udělal poznámku ve stylu „první, co mě napadne.“ To je také případ první věty nizozemské.

nizozemština

Nizozemština nepatří k obvyklým „jazykům lásky“. A přesto… První písemně doložená nizozemská věta zní: Hebban olla uogala nestas hagunnan hinase hic enda thu uuat unbidan uue nu – což znamená něco jako „Všichni ptáci už mají svá hnízda, jen ty a já ne, na co tedy čekáme?“

(Jen pro srovnání v současné nizozemštině: Alle vogels zijn nesten begonnen, behalve ik en jij. Waar wachten wij nu op?)

polština

Příspěvek k genderové problematice překvapivě přináší první polská věta: Day ut ia pobrusa. a ti poziwai. V dnešní polštině Daj, ać ja pobruszę, a ty poczywaj. Tuhle větu říká své manželce Bogwal, který byl údajně české národnosti. Je tedy dost dobře možné, že první písemně zaznamenaná polská věta pochází z českých úst.

angličtina

První doložená anglická věta pochází z medailonku z roku 475 n.l., který byl v roce 1981 nalezen v Undley v Suffolku, a zní: gaegogae maegae medu. Není však úplně jisté, co přesně znamená. Někteří se domnívají, že jde o magickou formuli, jiní zase, že jde o věnování.

čeština

První česká věta pochází ze Zakládací listiny litoměřické kapituly a datujeme ji do začátku 13. století: Pavel dal gest ploscoucih zemu Wlah dalgest dolas zemu bogu isuiatemu scepanu seduema dusnicoma boguceu a sedlatu. Že nerozumíte? Ani jazykovědci se neshodnou na doslovném „překladu“, ale shodnou se, že jde o potvrzení daru. Pavel daroval zemi v Ploškovicích, Vlach zase zemi v Dolanech se dvěma dušemi.

italština

Ostatně majetkové vztahy jsou obecně takovým leitmotivem prvních vět. Za první doklad italštiny považujeme následující větu z právního textu z roku 960: Sao ko kelle terre, per kelle fini que ki contene, trenta anni le possette parte S(an)c(t)i Benedicti. V současné italštině zní věta následovně: So che quelle terre per quei confini che qui sono contenuti trent’anni le possedette la parte di San Benedetto. A česky „Vím, že tyto pozemky, jejichž hranice jsou zde obsaženy, jsou třicet let ve vlastnictví (kláštera) svatého Benedikta.“

Možná teď přemýšlíte, co že se vlastně počítá jako ona „první věta“ z gramatického hlediska a nejste sami, protože ani lingvisté se ne vždy a všude shodnou. Ale to kritérium, které určuje, zda se o větu jedná nebo ne, zůstává už od základní školy stejné a říkáme mu přísudek. (Věta jednočlenná pak může obsahovat pouhý podmět.)

rumunština

A tak se stane, že i kratičké a úderné rumunské Torna, torna, frate „Vrať se, bratře, vrať se“ se nám probojovalo na seznam prvních vět. Zaznamenává komentář rumunského doprovodu byzantské armády v roce 587 během tažení proti Avarům a Slovanům pronikajícím na Balkán.

vložil/a | rubrika: , , ,

Jazykový zpravodaj

Baví vás jazyky stejně jako mě? Líbí se vám články v Jazykovém koutku? Pokud zadáte svoji e-mailovou adresu, můžeme zůstat v kontaktu a já vám vždy jednou týdně pošlu novinky ze světa jazyků – nové články na blogu, jazykové zajímavosti nebo tipy na zábavnější a efektivnější učení. Také se dozvíte o akcích, které nezveřejňuji na webu.