Světští, jarmarečníci, podomní obchodníci… Prostě lidé na vozech. V západní Evropě, především v Německu, Švýcarsku a Francii žijí rozptýleni příslušníci „národa“ světských – Jenische. Ostatně, také čeština zná pro cirkusáky a kolotočáře slovo jaunerák z německého Jauner.

(fotografie zdroj: Wikipedie)

Jazyk světských podobně jako většina tajných nebo šifrovaných jazyků pracuje s nějakým známým základem (v tomto případě němčina) a nahrazuje klíčová slova pojmy z jidiš, romštiny a románských jazyků. Tajný jazyk pak neslouží pouze k tomu, aby většinová společnost nerozuměla, ale má další podstatnou funkci – aby se příslušníci určité sociální skupiny mezi sebou snadno identifikovali. A navíc, nevzniká vždycky záměrně. Mnoho nových slov integruje přirozeně prostě proto, že je to jazyk v pohybu, jazyk na cestách.

Z Jenisch máme několik krásných příkladů ve svobodomyslné lucemburštině: Klemmes „vězení“ nebo Goss „peníze“ a mnoho dalších. Proč svobodomyslné? Protože oproti čistotu jazyka střežící němčině nebo francouzštině tato slova nestojí na lexikální periferii jazyka a prakticky nejsou zabarvena. Najdete je jen tak ve slovníku středního rozsahu.

Ale aby nedošlo k mýlce, nebavíme se tu o 19. století. Jenisch je živou kulturou a v některých zemích uznanou menšinou (například Švýcarsko), v Německu máme Jenischer Bund, na Facebooku najdete European Yenish Union. Část rodin byla asimilována v průběhu dvacátého století, ale část rodin stále putuje. 

Tajné jazyky do jisté míry souvisí s lingvistickým pojmem argot. Argot představuje vrstvu slovní zásoby vyhrazenou lidem na okraji společnost. Dnes bychom je mohli směle nazvat subkulturami. Pro české čtenáře je slovo argot nejvíc spojeno s jazykem podsvětí nebo tzv. galerky. To je ale pouze jeden z mnoha druhů argotů a záměrně jsem ho neuvedla na prvním místě. Víte, výrazy jako čornout a káča už jsou dnes takovým malým lingvistickým klišé.  Ačkoliv určitě existují i moderní práce, které zpracovávají například jazyk nedávných korupčních kauz (viz například Kapříci připluli).

Kriminální argoty jsou popsány pro všechny větší jazyky. V Jazykovém koutku máme hezkou diplomku o ruské feně (mrkněte zde). V německém prostředí zase máme Rotwelsch (nazývanou také Gaunersprache) a v anglofonním zase cant. Významnou roli v šíření argotu pochopitelně hraje společný pobyt ve vězení.

Jedním z nejkomplexněji popsaných vězeňských argotů je argentinské lunfardo, které získalo na popularitě v polovině minulého století díky tangu. Kromě integrování slov z jiných jazyků je pro něj typické přehazování slabik jako například u slova káva: café – feca. 

Podobné hraní se slovy není ale vyhrazeno jen tajným jazykům a projevuje se v některých jazycích mnohem plošněji, a to v běžně používaném slangu. Typickým příkladem je francouzský verlan – slovo samo vzniklo obrácením slabik slova l’envers „obrácený, naruby“. Běžně používanými výrazy se tak stala slova jako chelou „divný“ (z původního louche) nebo třeba ouf z fou „bláznivý“.

Naopak na některá verlan slova je potřeba dát si trochu pozor, třeba la meuf (z la femme) není jen tak nějaká holka či žena, ale je to spíš něco jako „roštěnka“, prostě dost sexistický výraz pro „ženu“. Francouzštináři můžou další inspiraci načerpat v tomto videu.

Na podobném principu fungují srbské/ chorvatské šatrovački, kde „brácho“ není brate, ale tebra, a „dávej pozor“ není pazi, nýbrž zipa. Takových slov najdeme v lingvistických pracích, ale i na internetu celé seznamy.

Jak francouzský verlan, tak srbské/ chorvatské šatrovački jsou dnes oblíbené zejména mezi dětmi a mládeží, šíří se do značné míry popkulturou a asi nepřekvapí, že výrazy z těchto i výše uvedených jazyků najdeme často v hiphopu, rapu a dalších moderních stylech. Například pseudonym populárního belgického zpěváka Stromae je verlan verze slova maestro.

Čeština tenhle princip moc nezná, za to děti občas hrají hru, ve které vkládají za každou slabiku novou slabiku obsahující stejnou samohlásku jako slabika předchozí (například slabiky ba, be, bi, bo, bu podle toho jakou samohlásku obsahovala předcházející slabika). 

Dalším typický prostředím, kde kvetou tajné jazyky, jsou námořníci a přístavy. V 19. století se britští námořníci dorozumívali jazykem polari, který obsahuje řadu slov z románských jazyků. Koneckonců název sám souvisí s italským parlare „mluvit“. Později si tento jazyk vypůjčili britští gayové, aby se odlišili a skryli před většinovou společností v době, kdy byla v Británii homosexualita zakázána. Ostatně ani tahle situace není nijak ojedinělá. Například gayové na Filipínách používají swardspeak – směs jazyka tagalog, angličtiny, španělštiny, japonštiny a dalších jazyků. Dodnes na polari tu a tam narazíme v popkultuře (například v písničce Davida Bowieho Girls Love Me).

A na závěr několik fun facts o tajných jazycích: 

• Dalším příkladem tajného jazyka je jazyk bolivijských léčitelů kallawaya. Je používán pouze muži.
• První tajný jazyk, o kterém máme písemné zmínky, vytvořila v 12. století německá abatyše Hildegarda z Bingenu. Její Lingua Ignota měla sloužit církevním účelům. Podobně jako v jiných tajných jazycích, o kterých dnes byla řeč, šlo většinou o nahrazení jen několika klíčových pojmů tajnými šiframi v jinak srozumitelném základu (zde latina). Odkaz na příslušné heslo na Wikipedii je zde.
• Šifrované zprávy jsou samozřejmě hojně využívány i pro armádní účely a milují je tajné služby. Svůj šifrovací kód měl údajně také Julius Caesar.

Baví vás jazykové zajímavosti v češtině i v cizích jazycích?

Nahlédněte do nového titulu z nakladatelství Jazykový koutek: