Nejčastějším řeckým příjmením, tedy takovým řeckým Novákem, je Παπαδόπουλος, znamená to „syn kněze¨. V ženském rodě se mění koncovka a posouvá přízvuk: Παπαδοπούλου. Koncovka -πουλος je nejčastější řeckou koncovkou v příjmeních, znamená „něčí syn“.

Druhým nejčastějším příjmením je Παππάς, tedy „kněz“, ženská verze Παππά. Zřejmě vzniklo jako zkrácená verze řady jiných příjmení začínajících na Παπα- (Παπαδόπουλος, Παπακωνσταντίνου, Παπανδρέου, Παπαγεωργείου atd.)

Třetím nejčastějším příjmením je Καραγιάννης, v ženském rodě Καραγιάννη. Obsahuje turecké slovo kara a zřejmě původně označovalo tmavý vzhled. Příjmení tak doslova znamená „černý Honza“. Existuje i řecká verze Μαυρογιάννης, tak ale zdaleka není početně tolik zastoupena. 

Čtvrtým nejčastějším příjmením je Βλάχος, v ženském rodě Βλάχου. Slovo má podobnou etymologii jako české Vlach, Valach a jeho původní význam je „pastevec, ovčák“. 

Pátým nejčastějším příjmením je Ιωαννίδης, Janův syn. V ženské verze Ιωαννίδου. 

Šesté nejčastější řecké příjmení je Οικονόμου a je odvozeno od slova οικονόμος „hospodář, správce“.

Sedmý nejčastějším příjmením je Παπαγεωργίου „otce Jiřího“.  Osmé místo má Μακρής „dlouhý“, devítku Κωνσταντινίδης „Konstantinův (syn)“ a desítku Δημόπουλος, což bychom směle mohli přeložit jako „malý Dima“ nebo prostě Dimův syn. 

Spoustu krásných příjmení pak najdeme mimo první desítku. Řada řeckých příjmení je odvozena od místa původu. Přestože v první desítce převažují tzv. příjmení patronymická, najdeme v řečtině i spoustu příjmení toponymických, která odkazují právě na místo, odkud rodina pochází. Najdeme tu příjmení jako Ζακυνθινός (ze Zakynthu), Κερκυραίος (z Korfu), Ηπειρώτης (z Epiru), Παργινός (z Pargy) a řadu dalších. Další zajímavou skupinu příjmení tvoří profese. Řek tak může mít v občance příjmení jako Ψαράς „rybář“, Ράπτης „krejčí“, Παπουτσάκης „švec“, Ξυλάς „kdo prodává dřevo“ a další. 

Řada příjmení také vychází z fyzického vzhledu nebo nějaké charakterové vlastnosti, a částečně tedy také z přezdívek (řecky το παρατσούκλι). Už jsme dneska viděli příjmení Μακρύς „dlouhý, vysoký“, analogicky k němu existuje v řečtině Κοντού „malý“, Κεφάλας od slova „hlava“ (asi jako český Hlaváček, Hlavatý) nebo Μουστάκας „s knírem“.