Čerti na každém kroku (Líza Getta)

Zatímco ostatní slovanské jazyky čerta přirovnávají k ďáblu a připisují mu veškeré atributy zla, v českém prostředí čert patří spíše k lidovému folklóru. Český čert, jak je vidět ve většině pohádek, nemusí být nutně zlý. Naopak! Často je to jakýsi chytrý „strážce spravedlnosti“, který zlo naopak po zásluze trestá. Takže vlastně takový vzor, po kterém se vyplatí leccos pojmenovat. V České republice se čertem v názvu pyšní přes 140 míst! Nacházejí se zpravidla někde v přírodě, pojí se s nimi nejrůznější legendy o jejich magickém původu a vynikají svou rozmanitostí – od čertových kamenů přes skály, hory až k vodním plochám. Vypadá to, že nikde jinde není čert vítán tak vřele jako u nás.

Čertův mlýn

Nejvyšší hora Moravskoslezských Beskyd má s mlýnem pramálo společného. Eroze pískovcových bloků zde ale vytvořila různé útvary, které jsou pro čerta jako stvořené. Podle nejznámější pověsti se tu zhruba ve čtrnáctém století skutečně usídlil čert, který si postavil mlýn u zdejšího žlabu. Další legenda praví, že čerta z mlýna vyhnal až vysloužilý voják po třicetileté válce, který ho chytil, posadil na mlýnský kámen a mlel do té doby, než mu čert slíbil, že se už ve mlýně nikdy neukáže. Nejznámější „atrakcí“ je bezpochyby Čertův stůl, který však leží mimo značené trasy, a tak zůstává návštěvníkům nepřístupný. I přesto však má Čertův mlýn, co nabídnout – kromě samotného vrcholu pojmenovává nejrozsáhlejší beskydskou přírodní rezervaci a naučnou stezku, která celoročně láká turisty, cyklisty i běžkaře.

Čertova skála

Skal pojmenovaných po čertovi v české krajině najdeme hned několik. Nejznámější z nich je ale pravděpodobně ta, která se nachází v CHKO Křivoklátsko a nabízí krásný výhled na zalesněné údolí Berounky. Její legenda se pojí, stejně jako celá křivoklátská oblast, s tvorbou českého prozaika a novináře Oty Pavla. V jedné z jeho povídek se píše o Kouřimecké rybárně, kde žil rybář se svou dcerou, kterou čertovi slíbil pod podmínkou, že čert postaví most přes Berounku dřív, než ráno zakokrhá kohout. Když viděl, že čertovi jde práce rychle od ruky, dostal strach, probudil kohouta, ten zakokrhal a čert utekl. Zbyla po něm čertova skála – údajně zbytky rozestavěného mostu. Zajímavé je, že podobná pověst se váže i k dalším skalám. Čertovy skály na Valašsku prý tvoří nedostavěnou skalní stěnu, kterou měl čert za stejnou odměnu do rána vybudovat pro jednoho valašského hospodáře, ale rovněž neuspěl.

Čertova stěna

Jihočeská přírodní památka nedaleko od Vyššího Brodu, které se přezdívá „kamenné moře“, je dle legendy výsledkem divokého sporu dvou protichůdných sil – pekla a nebe. Místní čert prý chtěl na Vltavě vytvořit přehradu, aby po jejím protržení silný proud vody smetl právě vznikající klášter ve Vyšším Brodě. Dílo mělo být hotové jak jinak než do rána. Čert začal do řeky házet balvany, ale stěnu postavit nestihl. Po třetím zakokrhání kohouta musel upustit poslední kámen, na kterém je prý dodnes obtisknut čertův pařát. Vyšebrodský klášter sice zůstal zachován dodnes, zdejší příroda ale z velké části patří čertovi. Kromě stěny tu najdeme Čertovy proudy, tedy balvany poseté řečiště Vltavy, nad Lipnem se vyjímá Čertovo kopyto a nejznámější skalní blok, nabízející úchvatný výhled do okolí, se nazývá Čertova, popřípadě Ďáblova kazatelna.

Čertovka

Uměle vytvořený vltavský kanál, který dlouho sloužil jako zásobárna vody, místo pro praní prádla či příležitost k rybaření. Pro svůj půvab se domům podél kanálu, začalo říkat „Pražské Benátky“. Jak je ale možné, že v názvu zase vyhrál čert? Čertovka nabízí víc otázek než odpovědí. Čerta do názvu možná vehnal čertovský zápach splašků, které byly z Pražských Benátek ve středověku odváděny přímo do vody, jiné prameny hovoří o tom, že se název „Čertovka“ začal mezi lidmi používat až na konci devatenáctého století, kdy prý do kanálu chodila prát prádlo jedna velmi nepříjemná žena, kterou tehdejší mládež trefně označila za „čertovku“. Vysvětlení ale můžeme hledat i v rychlosti vodního toku – říkalo se prý, že zde na rozdíl od Vltavy voda teče „jako čert“.

Čertovo jezero

Na závěr nelze opomenout jedno z nejznámějších, ale zároveň nejtajuplnějších lákadel šumavských lesů, které svého času inspirovalo Jana Nerudu, Elišku Krásnohorskou a další české umělce. Podle legendy prý na tomto místě bylo kdysi malinké jezírko, u kterého číhali čerti na mladé dívky, aby si je odnesli do pekla. Druhé největší české jezero, místy hluboké až 37 metrů, z něj prý uděl čert, kterému se jeho lest nezdařila. Při zápasu se statečnou dívkou svými drápy vyhloubil údolí, a když mu na nohu přivázala kámen, v jezírku se utopil. Díra, která po čertovi zůstala, se časem ještě víc naplnila vodou a začalo se jí říkat Čertovo jezero. Dodnes tu prý místní obyvatelé vídají různé nadpřirozené bytosti a kolují také zvěsti o tom, že pětice šumavských jezer vychází z jednoho velkého, které je ukryto hluboko pod zemí.

vložil/a | rubrika:

Jazykový zpravodaj

Baví vás jazyky stejně jako mě? Líbí se vám články v Jazykovém koutku? Pokud zadáte svoji e-mailovou adresu, můžeme zůstat v kontaktu a já vám vždy jednou týdně pošlu novinky ze světa jazyků – nové články na blogu, jazykové zajímavosti nebo tipy na zábavnější a efektivnější učení. Také se dozvíte o akcích, které nezveřejňuji na webu.