„V evropských jazycích je odedávna nastolena nadvláda muže nad ženou.“ (Pavel Eisner, Chrám a tvrz, 1946)

V sedmdesátých letech minulého století zaznamenala boom tzv. feministická lingvistika, jejímž posláním se stalo programové odstraňování jazykové nerovnoprávnosti pohlaví. Je třeba přiznat, že z této iniciativy plynou na jedné straně nemalé praktické komplikace, ale zároveň i zajímavá zjištění, co všechno se dá s jazykem provádět. Nejde ale jen o záležitost čistě moderní doby spojené s ženskou emancipací. Rodovou problematiku řešily i jazyky již zaniklé. Například sanskrt byl jazyk určený výhradně mužům, pro ženy přicházela v úvahu jen jeho lidová podoba, tedy prákrt. Dělení na mužské a ženské varianty se dodržovalo taktéž u jazyků vzniklých v 17. století na území Karibiku.

Zjednodušená angličtina

Na první pohled angličtina rod jako gramatickou kategorii vůbec nerozlišuje, ukáže se až při použití zájmen he, she a it. Pro setření rozdílů se v zástupné funkci stále častěji používá he/she, he or she, (s)he či they. Dříve ryze žensky vyznívající profese jako air hostess nahradilo flight attendant (letuška i stevard), na konferencích se místo chairman (předseda) prosadilo chair, které je zkratkou genderově neutrálního chairperson (předsedající osoba). Kdysi dávno, ve staré angličtině, se však na rovině podstatných jmen rozlišovaly tři gramatické rody, stejně jako např. v němčině nebo češtině. Tento systém sice vymizel už před zhruba tisíci lety, jeho pozůstatky však dodnes najdeme třeba ve dvojicích Steward/Stewardess (stevard/stevardka) nebo Aviator/Aviatrix (pilot/pilotka). Za zmínku rovněž stojí, že ve staré angličtině se slovo wif, ze kterého se v moderní angličtině vyklubalo wife, tedy manželka, přiřazovalo ke střednímu rodu, zatímco wifmann, v moderní angličtině woman, tedy žena, bylo rodu mužského.

Vymakaná němčina

Němčina jde na rovnost mnohem detailněji, neboť skoro ke všem podstatným jménům profesí, hodností nebo rolí připojuje koncovku -innen. Místo Sehr geehrte Lehrer (vážení učitelé) se tak kromě Sehr geehrte Lehrer und Lehrerinnen (vážení učitelé a učitelky) dá použít zkracující LehrerInnen, Lehrer/innen, Lehrer(innen), popř. Lehrer*innen. Kromě Freundschaft (kamarádství) již existuje i Freundinnenschaft (kamarádství kamarádek), vedle Mannschaft (mužstvo) narazíme na Frauenschaft („ženstvo“). Ženské profese zakončené na –frau/-mann jsou už také považovány za příliš kategorizující: místo Putzfrau (uklízečka) se proto v administrativě preferuje Putzkraft (úklidová síla), místo Fachmann (odborník) rovněž Fachkraft (odborná síla). Německá genderová lingvistika má dokonce řešení i pro neosobní subjekt man v pasivních konstrukcích. I když se zatím tato novinka moc neprosadila, dá se čistě teoreticky neosobní man nahradit neosobním frau: místo wenn man das erste Kind bekommt (když se člověku narodí první dítě) wenn frau das erste Kind bekommt (když se člověku –ženě – narodí první dítě). Mnohým německým mluvčím už dlouho nejde přes pusu střední rod slova Mädchen (dívka, děvče), proto k ní/němu stále častěji odkazují zájmenem ženského rodu (ne es, ale sie).

Dvojznačná čeština

V češtině, stejně jako dalších slovanských jazycích, se pouhou změnou oslovení neobejdeme. Rod se projevuje ve všech pádových koncovkách podstatných jmen, přídavných jmen i v časování sloves. Za jedno z nejvíce „diskriminačních pravidel“ českého jazyka se považuje přednost mužského rodu ve shodě podmětu s přísudkem: Žena a pes zašli za obzor. Jedním z nejbouřlivěji probíraných případů je pak tvorba ženských podob některých zaměstnání, jako např. chiruržka či chirurgyně, psychiatryně či psychiatrička. Problém nastává nejen v existenci více možností, ale i tehdy, když jsou ženské podoby shodné s jinými názvy. Např. od strážníka vytvořená strážnice je stejná s názvem města Strážnice i se strážnicí jakožto místnosti pro stráž.  Za povšimnutí také stojí, že zatímco ve většině případů se ženská podoba tvoří od mužské, opačný postup je velmi ojedinělý. Příkladem je třeba vdova, od které až později vznikl vdovec, a modelka, z níž byl odvozen model (zřejmě protože dříve bylo z různých důvodů skutečně více vdov a modelek než vdovců a modelů).

Nespisovná ruština

V ruštině není přechylování tak velkým tématem jako v západoslovanských jazycích. Přechylování profesí v ruštině existuje, ale většinou pouze na rovině mluveného a nespisovného jazyka. Ve spisovné ruštině se proto ženský rod profese pozná buď dle kontextu nebo jména dotyčné, anebo je možné tvořit kompozita женщина-врач, женщина-дипломат, женщина-космонавт (žena-doktor, žena-diplomat, žena-kosmonaut) atd. Mluvená ruština pak ženské formy nejčastěji tvoří pomocí přípon -ша a -иха, které původně označovaly manželku muže zastávajícího určitou funkci (podobně jako v češtině paní ředitelová, lékárníková). Dnes se ale používají výhradně pro označení ženy ve vyjadřovaném povolání секретарша (sekretářka), врачиха (doktorka), nebo dokonce инстаграмерша (žena vydělávající prostřednictvím Instagramu) тиктокерша (žena vydělávající prostřednictvím Tik Toku).

A kolik je vlastně gramatických rodů?

Většina jazyků rozlišuje dva nebo tři gramatické rody založené na základní klasifikaci ten, ta, to. Odžibvejové, příslušníci indiánského kmene žijícího na území okolo Velkých jezer, ve svém jazyce mají dva rody – jen s tím rozdílem, že se nejedná o rod mužský a ženský, ale životný a neživotný. V gandštině, jež se používá zejména na území Ugandy, se naopak rozlišuje rodů deset – lidé, dlouhé předměty, zvířata, předměty, velké předměty a kapaliny, malé předměty, jazyky, pejorativa, infinitivy a hromadná podstatná jména. V africkém jazyce zulu je pak podobných rodů dokonce čtrnáct! Australský domorodý jazyk dyirbal je zase známý tím, že podstatná jména rozlišuje dle čtyř (rodových) kategorií: první používá pro ženy, vodu, oheň, násilí a některá zvířata, druhou pro muže a většinu živých předmětů, třetí pro ovoce a zeleninu a čtvrtou pro věci, které se nehodí do žádné z ostatních kategorií. Existují ale naopak jazyky, které gramatický rod nerozlišují vůbec. A nemusíme pro ně chodit úplně daleko! Příkladem je estonština, finština, čínština nebo i některé další asijské jazyky.