V závěsu za 28. říjnem následuje Halloween – svátek, který si sice kvůli svým atributům nezískal srdce úplně všech, z lingvistického hlediska však nabízí nespočet zajímavostí pro studenty, lektory, překladatele i další jazykové nadšence!

Nehledě na své pohanské tradice, má název svátku křesťanskou etymologii. „Halloween“ je zkratkou skotského All Hallows‘ Eve a znamená „předvečer všech svatých“. A jak jdou se svátkem všech svatých dohromady kostlivci, čarodějnice a hřbitovy? Pro odpověď se musíme vrátit o 2 000 let nazpátek, kdy Keltové věřili, že se v noci ze 31. října na 1. listopad stírají hranice mezi světem živých a mrtvých. A právě proto vznikl Samhain, prapředek Halloweenu, během nějž se lidé měli šanci setkat s duchy a pomocí různých obětí je přesvědčit, aby jim v dalším roce nepůsobili potíže.

Dnes Halloween mnohem více než svým původem láká výraznými symboly, které pro svou tajemnost a neotřelost postupně pronikly do různých jazyků a kultur. Podívejme se nyní na to, jak se některé z nich bez ohledu na halloweenské tradice dostaly do čtyř různých jazyků.

Čarodějnice

V češtině jasně prosvítá složenina slov čáry a děj. Zaujme však nápadná podoba čár ve smyslu kouzel s čárou jakožto linií. Souvislost zde skutečně existuje, jen se přesně neví, zda je linie odvozena od kouzel, nebo naopak. V ruštině se pro označení čarodějnice používá ведьма neboli vědma, pocházející ze slovesa vědět, které patří k nejstarším slovanským slovům vůbec. Vědmy byly nejprve obdivovány za své léčitelské schopnosti a až později začaly být vnímány spíše negativně. Anglická čarodějnice witch, často zaměňovaná se vztažným zájmenem which „který“, vznikla ze staroanglického slova wicca. Ačkoliv bylo čarodějnictví spojováno hlavně se ženami, původně toto slovo označovalo kouzelnictvím nadanou osobu mužského pohlaví. Až o dvě stě let později se začal používat ženský protějšek wicce. Podobný základ se dostal i do němčiny, kde se z něj vyvinulo sloveso wikken či wicken. Wickeln se v němčině používá dodnes a má význam českého svinout nebo namotávat. Pro čarodějnici však němčina vybrala výraz Hexe, který už od desátého století budil odpor a používal se jako nadávka. Prapůvod slova zůstává dodnes opředen tajemstvím stejně jako jeho obsah.

Dýně

Označení tohoto typicky podzimního plodu do češtiny pronikalo za nejasných okolností. Jednou z možností je přechod z praslovanského dūnja, popř. kъdūnja, které trochu připomíná kdouli. O to zajímavější je osud dýně v ruštině, kde slovo дыня (dyňa) označuje plod vizuálně podobný, ale chuťově úplně odlišný, a to žlutý meloun. Meloun sehrál důležitou roli i při pojmenování dýně v angličtině. Slovo pumpkin upoutá podobností s latinským peponem, které se doslovně překládá jako meloun. Je však třeba zároveň dodat, že se jako peponem tehdy v latině označovaly všechny cizí druhy ovoce. Jak se ale z melounu stala dýně? Jedno z vysvětlení mluví o proměně prastarého indoevropského základu pekw–, který znamenal zrát či vařit. Přípona -kin, která do angličtiny později přešla z holandštiny, pak údajně ze slovesa udělala podstatné jméno. Zatímco v předchozích jazycích sehrála hlavní roli barva, pro označení dýně v němčině byl klíčový její tvar. Německé slovo Kürbis pochází ze starohornoněmeckého kurbiʒ, jež ve středověku zahrnovalo všechny druhy zeleniny, které připomínaly tvar velké kulaté nádoby. Nejblíže tomuto popisu odpovídá vůbec jedna z prvních domestikovaných rostlin – lagenárie obecná neboli Flaschenkürbis.

Koště

V češtině jde o mladšího sourozence takzvaného chvostiště, které figurovalo již v dílech ze 14. století a zcela vymřelo během první poloviny století dvacátého. Paralelně s chvostištěm se používalo trochu aktuálnější pometlo, jež nemá daleko k metle, která se původně užívala výhradně za účelem bití, v lepším případě jen pro výstrahu. Na metle (метла) létají dodnes ruské čarodějnice, kdežto pro zametání se používá ве́ник (venik), pocházející od staroruského вѣникъ, tedy vít větve do svazku. Metla v češtině i v ruštině má základ ve staroslovanském slovese метѫ, které si zcela zachovalo svůj význam mést, zametat. I v angličtině to byl právě tvar koštěte, který dal vzniknout anglickému slovu broom, které se ve staré angličtině psalo pouze s jedním o (brom) a souhrnně označovalo několik druhů evropských keřů vyznačujících se hustými, dlouhými a tenkými větvemi. V němčině se tento základ zachoval pouze v názvu pro ostružiník – Brombeere. Koště němčina označuje slovem Besen, odvozeným ze středohornoněmeckého základu besman-, znamenající taktéž svazek čehosi podobného větvím.