Někdy je těžké poznat, o čem že je to vlastně řeč. Mám na mysli exonyma – tedy názvy, která dávají městům a státům okolní národy. Tedy nejen okolní, ale ty okolní mají tendenci si je nejvíc upravit podle svého. Polák, který mluví o Akwizgranie, mluví o Cáchách, Řek, který opakuje Βρυξέλλες (vrikséles), mluví o Bruselu a Španěl mluvící o Brujas má na mysli belgické Bruggy. (Mimochodem, brujas španělsky znamená čarodějnice.) Někdy to dokonce zajde tak daleko, že se dotyčný brání a nechce být takto oslovován – jako tomu je v případě Turecka. Souvislost s krocanem (ang. turkey) prostě vadí a tak si Turci přejí, aby se o nich nadále mluvilo jako o Türkiye. 

Hlavní město Rakouska Wien je česky Vídeň. My jsme na český název už zvyklí, ale uznejte, že Rakušana může zaskočit – stejně jako slovenská Viedeň, polská Wiedeń nebo ukrajinská Відень.

Zajímavé je, že přímo ve Vídni existuje čtvrť Wieden. Údajně ale vídeňská Wieden s českou Vídní nesouvisí, no věřili byste tomu? V neposlední řadě je Vídeň také obec, která se nachází v okrese Žďár nad Sázavou. Ani zde si jazykovědci nejsou souvislostí s rakouskou Vídní jisti – na rozdíl od místních. Ty největší pikantérie jsem si ale nechala na závěr. Chorvatsky se Vídeň řekne Beč – pravděpodobně z maďarského Bécs. Slovinsky se pak Vídeň řekne Dunaj. A teď si možná říkáte, jak se tedy slovinsky řekne Dunaj. Odpověď je Donava. 

V angličtině, italštině, španělštině, rumunštině, portugalštině a dalších románských jazycích je město známé jako Vienna nebo Viena , ve francouzštině jako Vienne, v řečtině  Βιέννη (Vienni),v nizozemštině Wenen, v ruštině Вена (Wena) a v islandštině pak jako Vín.

A nesmíme opomenout latinské Vindobona, které je dobře známé především cestujícím na železnici jako rychlík Berlín – Praha – Vídeň. Původně šlo o keltskou osadu, později na jejím místě vyrostl římský tábor.