Chystáte se začít s turečtinou? Nebo už jste začali? Dnes se podíváme na úplné základy turečtiny – její výslovnost a základní slova jako jsou pozdravy a číslovky. Pokud Vás turečtina zaujme, v Jazykovém koutku najdete k turečtině řadu článků i materiálů ke stažení a můžete si zde objednat také učebnici Turečtina hrou.
Výslovnost turečtiny
â vyslovuje se jako české /á/
î vyslovuje se jako české /í/
ı vyslovuje se jako krátká střední samohláska, výslovnost je blízká ruskému /ъ/ nebo výslovnosti anglického neurčitého členu /ɘ/
ö vyslovuje se jako německé /ö/
ü vyslovuje se jako německé /ü/
ç vyslovuje se jako české /č/
ş vyslovuje se jako české /š/
ğ vyslovuje se v závislosti na okolních hláskách, mezi hláskami /e, i, ö, ü/ se vyslovuje jako /j/, mezi hláskami /a, ı, o, u/ se vyslovuje více vzadu jako tvrdší hrdelní zvuk, v běžném hovoru však tato hláska často zaniká.
c vyslovuje se jako české /dž/
j vyslovuje se jako české /ž/
2) Procvičte si nyní výslovnost na některých důležitých slovech.
Číslovky
0 sıfır, 1 bir, 2 iki, 3 üç, 4 dört, 5 beş, 6 altı, 7 yedi, 8 sekiz, 9 dokuz, 10 on
Země a jazyky
Çekya Čechy Çekçe česky Çek Čech
Türkiye Turecko Türkçe turecky Türk Turek
İngiltire Anglie İngilizce anglicky İngiliz Angličan
İngilizce konuşuyorum. Mluvím anglicky.
Çekya´da yaşıyorum. Žiju v Čechách.
Barvy
sarı žlutý, beyaz bílý, kara černý, kırmızı červený, kızıl rudý, mor fialový, kahverengi hnědý, mavi modrý, turuncu oranžový, pembe růžový, gri šedý, yeşil zelený
Společenská konverzace
Günaydın! Dobré ráno!, Nasılsın? Jak se máš?, Merhaba! Ahoj! , Nasılsınız? Jak se máte?, İyi günler! Dobrý den!, İyiyim. Mám se dobře., İyi akşamlar! Dobrý večer!, Ne yapıyorsun? Co děláš?, İyi geceler! Dobrou noc!, Teşekkür. Děkuji, Afedersiniz. Promiňte, evet ano, hayır ne
Sloveso být
Sloveso „být“ ve svém kladném tvaru (tedy ne v záporu) vyjadřujeme formou přípony. To je pro nás trochu nezvyklé. Je to do jisté míry dáno aglutinační povahou tohoto jazyka. Tato přípona se píše dohromady se slovem, k němuž se vztahuje.
Tato přípona je v přítomném čase pro 1. osobu jed. čísla -ım (obsahuje-li poslední slabika /a/ nebo /ı/, -im (obsahuje-li předcházející slabika /i/ nebo /e/), -um (obsahuje-li předcházející slabika /o/ nebo /u/) a -üm (obsahuje-li předcházející slabika /ü/ nebo /ö/. Toto pravidlo, které určuje, jaké hlásky mohou po sobě následovat, se nazývá vokální harmonie, a je jedním z charakteristických znaků turečtiny. V gramatikách tuto koncovku najdete obvykle značenou jako –ım4. V dalších osobách tak nacházíme koncovku: 2.os.: -sın4, 3.os.: -dır4/-tır4 (častěji však nulová koncovka), 1.os.mn.č.:-ız4, 2.os.mn.č.: -sınız4, 3.os. mn.č.: -dırlar4 (častěji však nulová koncovka).
Příklady: Ben doktorum. Jsem lékař. Ben bekarım. Jsem svobodný. Ben yorgunum. Jsem unavený. Ben Türküm. Jsem Turek.
slovíčka: doktor lékař, bekar svobodný, yorgun unavený, Türk Turek