Vliv turečtiny na jazyky jihovýchodní Evropy 2

Podíl turcismů v současných balkánských jazycích

Je zřejmé, že osmanská turečtina (tedy ta turečtina, se kterou byly v kontaktu balkánské jazyky) byla v mnohém odlišná od turečtiny moderní, která prošla reformami Kemala Atatürka. Osmanská turečtina obsahovala mnoho výpůjček arabských a perských, které byly během zmíněných jazykových reforem nahrazeny původními turkickými výrazy, také bylo přijato mnoho slov ze západoevropských jazyků (zejména z francouzštiny).

Největší množství tureckých výpůjček najdeme v albánštině a bosenštině. V obou jazycích je však poněkud odlišná situace těchto slov. Zatímco ve většině balkánkých jazyků byla turecká slovní zásoba v minulosti vnímána jako nevítaný cizorodý prvek, v albánštině není vnímána jako cizorodý prvek a v bosenštině je v současnosti vnímána téměř jako vítaný cizorodý prvek (respektive jako určitá možnost, jak odlišit bosenštinu od srbochorvatštiny).

Situace albánštiny a bosenštiny je samozřejmě jiná vzhledem k vysokému podílu muslimského obyvatelstva. V době příchodu Turků zde nacházíme nestabilní náboženskou situaci, určité neukotvení mezi západem a východem, také zde byly přítomny různé hereze, téměř ideální prostředí pro etablování jiného náboženství.

V albánštině je navíc situace taková, že došlo postupně téměř k relexifikaci tohoto jazyka. Zhruba tři čtvrtiny slovní zásoby pochází z jiných zdrojů než domácích (většinou jde o latinské, řecké, turecké a italské výpůjčky). Nahlédneme-li do slovníku původní slovní zásoby (Demiraj, 1997), vidíme, že uvádí pouze 572 hesel původní slovní zásoby. Přestože se samozřejmě jedná pouze o kořeny (nepočítáme tedy slova odvozená), jedná se o velmi nízké číslo. Je tedy zřejmé, že očišťování jazyka od cizích vlivů není tématem tak živým jako jinde na Balkáně.

V bosenštině je poněkud obtížnější posoudit celou situaci. Tento jazyk, který se jako samostatný profiluje teprve v posledních letech, má silnou potřebu hájit svou vlastní odlišnost (a uměle ji navyšovat) ve vztahu k srbštině. V roce 2012 byl v Tuzle publikován Slovník turcismů v bosenském jazyce s vysvětlením a překladem do angličtiny. Autor zde uvádí na osm tisíc turcismů a v úvodu lituje, že nebyl schopen obsahnout toto téma úplně.

Posoudit však, jaká část slovní zásoby je aktivně používána a jakou část se bosenští lingvisté  snaží vykřesat z popela. Reinkowski ve svém článku poukazuje na analýzu lexika v médiích, zejména v novinách posledních let, kdy údajně bosenské noviny nevykazují lexikální odlišnosti od novin srbských. Nicméně takové tvrzení také nemá dostatečnou výpovědní hodnotu. Je zřejmé, že zde může přetrvávat určitá diglosie, nebo takový vztah dvou norem, jaký známe z češtiny (tedy vztah mezi obecnou a spisovnou češtinou). Jistou paralelu také můžeme najít v řeckém prostředí, kde se nakonec (s jistými úpravami) prosadila dimotiki, bohatá právě na turecké výpůjčky.

Pro bosenštinu je také charakteristická velmi bohatá synonymie. Volba jednoho nebo druhého termínu pak spadá do oblasti stylistiky.

synonyma překlad do češtiny turecký výraz
deva/ kamila velbloud deve
hurma/ datula datle hurma
džigerica/ jetra játra ciğer
pirinač/ riža rýže pirinç
testera/pila pila testere
kat/ sprat podlaží kat
kašika/žlica lžíce kaşık

Naopak některé termíny lexikonu jsou nenahraditelné (bubreg „ledvina“, čarapa „ponožka“, čekić „kladivo“, čizma „vysoká bota“, džep „kapsa“, lula „fajfka, dýmka“).  Ne náhodou se většinou jedná o slova, která jsou dobře etablovaná také v chorvatštině (kde je naopak turcismů nejméně). Paradoxně tedy zrovna tato slova nejsou žádným bosenským specifikem, ale jde spíš o jakési společné „jugoslávské“ dědictví.

Kategorii slov pro bosenštinu typických tu však samozřejmě najdeme také: ćup „džbán se dvěma uchy“, duhan „kouření“, oklagija „váleček (na těsto)“ a další.

Rozdílný status tureckých výpůjček

Možný status každého turcismu můžeme rozlišit pomocí následující škály:

1) plně integrovaný výraz, běžně používaný, bez konotací, součást standartního spisovného jazyka, jediné či převažující označení daného jevu (například většina tureckých výpůjček v albánštině)

2) plně integrovaný výraz, běžně používaný, bez konotací, součást standartního spisovného jazyka, avšak uživatel může volit mezi dvěma výrazy – tureckým a domácím > synonymické řady (například v srbochorvatštině, zejména v bosenštině)

3) výraz je hovorový (mnoho slov řecké dimotiki), výraz má také často specifické konotace, například expresivní (například srbochorvatské dućan ve významu „krámek“)

První uvedené typy jsou v aktivním rejstříku rodilých mluvčí. Následující typy jsou pak v pasivním rejstříku, to znamená, že mluvčí takový výraz nepoužívají, ale setkají-li se s ním, rozumějí mu.

4) výraz je vnímán jako archaizující nebo ryze dialektální (týká se například slov, která byla během období očišťování jazyka „vyřazena“ ze slovníku, avšak v pasivní paměti mluvčích například díky literatuře zůstávají, týká se zejména bulharštiny; dále se týká některých slov spojených s konkrétními regionálními nebo folklórními jevy)

5) výraz na úrovni cizího slova, který mluvčí vnímají pouze a jenom v souvislosti s tureckými reáliemi, nebo jako mimořádně dobově zabarvený (například slova jako çibuk, cezva)

V tomto směru je nejméně jednoznačný celý prostor bývalé Jugoslávie, respektive prostor srbochorvatský, který zahrnuje vpodstatě všechny uvedené možnosti. Najdeme zde výrazy, které mají pevné a nenahraditelné místo v lexikonu (boja, džep apod.), najdeme zde také slova, která tvoří synonymickou dvojici se slovem domácího původu (viz předcházející kapitola), najdeme výrazy hovorové (Nije mi ćeif „Nechce se mi, nemám chuť“), také najdeme řadu výrazů, které mluvčí znají z jazyka staršího, ale nepoužívají je. Například se turcismy (ty dnes již nepoužívané) vyskytují v různých lidových písních (například v sevdalinkách, o kterých ještě bude řeč), ale také pohádkách, pranostikách nebo příslovích, například Ako ne platiš na mostu, platićes na ćupriji. „Tak jako tak budeš muset zaplatit (nebo něco udělat).“ (doslova: Když nezaplatíš na mostu, zaplatíš na mostu/ köprü.)

Ostatní balkánského jazyky tíhnou spíše k jednomu z uvedených typů: bulharština (4), albánština (1), rumunština (4).

 

 

vložil/a | rubrika: ,

Jazykový zpravodaj

Baví vás jazyky stejně jako mě? Líbí se vám články v Jazykovém koutku? Pokud zadáte svoji e-mailovou adresu, můžeme zůstat v kontaktu a já vám vždy jednou týdně pošlu novinky ze světa jazyků – nové články na blogu, jazykové zajímavosti nebo tipy na zábavnější a efektivnější učení. Také se dozvíte o akcích, které nezveřejňuji na webu.