Hromy, nebo svíčky? (Líza Getta)

Na 2. 2. připadá prastarý svátek Hromnice, jenž původně vzešel z keltských oslav Imbolg, popř. Imbolc, které se již od dob neolitu konaly v noci z 1. na 2. února. Proč se tento svátek jmenoval zrovna Imbolc, zůstává dodnes záhadou. Většina lingvistů se shoduje na tom, že název vzešel z keltského i mbolc (v břiše), což odkazovalo k březosti ovcí v tomto období. V úvahu ale připadá také inspirace slovem folcaim (umýt se, očistit se), oí-melg (ovčí mléko), anebo embibolgon (poupě).

Svátek světla

S rozšířením křesťanství v 10. a 11. století získal původně pohanský svátek nový význam a název, který je většinou spojen se svíčkami a světlem. Např. české Hromnice pocházejí ze svěcených svíček hromniček, které se dávaly za okno, aby obydlí i úrodu ochránily před úderem blesku. Latinsky se obřad kolem svěcení svíček nazýval Festum candelarum nebo Candelatio, z čehož byly odvozeny názvy Hromnic v řadě dalších jazyků: francouzsky La Chandeleur nebo La fête de la lumière, tedy Svátek světla, španělsky Fiesta de la Candelaria, italsky Candelora. Nepřekvapí ani anglické Candlemas, jejž beze změny přejala např. albánština či afrikánština. Českým Hromnicím se tedy nepodobá nic, až na polský výraz Gromnica, označující vysokou svíci, která se používá při nejdůležitějších náboženských událostech. No a Gromnica je zase naopak odvozena od polské obdoby Hromnic Święto Matki Boskiej Gromnicznej (svátek Matky Boží Hromovládné).

Hromnický zeměpis

Hromnice mají v některých koutech světa ještě další význam. V Česku např. najdeme již od dvanáctého století vesnici Hromnice, vzdálenou 12 km severovýchodně od Plzně. O původu jejího názvu existuje několik teorií, z nichž nejpravděpodobnější uvádí souvislost s názvem Gromnicae, což mělo ilustrovat gromný neboli ohromný výtěžek. Od 16. století se totiž kolem Hromnic těžila kamenná břidlice, kterou dnes připomíná malebné Hromnické jezírko – pozůstatek břidlicového lomu. Daleko častěji se však s Hromnicemi setkáme na Kanárských ostrovech, kde je Nuestra Señora de la Candelaria, tedy „svíčková Panna Marie“ považována za největší kulturní poklad, neboť se podle legendy zjevovala původním obyvatelům Guančům a zmínky o ní najdeme už v nejstarších písemných památkách z kanárského souostroví. Candelaria se jmenuje obec na Tenerife, kde se zároveň nachází poutní kostel Basílica de la Candelaria. Patronce Kanárských ostrovů místní přezdívají La Morenita (od morena = tmavá, snědá, černá), neboť se jedná o černou madonu. V Peru je zase na počest černé madony pojmenován největší karneval La Festividad de la Virgen de la Candelaria de Puno, zařazený na seznam kulturního dědictví UNESCO. Tradice se zrodila roku 1781, kdy město Puno obléhala vojska Túpaca Amaru a vyděšení obyvatelé odnesli sošku Panny Marie při svitu svíček do bezpečí.

Palačinky a tamales

Ve Francii se z Hromnic stal především La fête des crêpes, tedy Den palačinek. Nejedná se ale o žádný novodobý výmysl! Palačinky k Hromnicím patří už od 5. století. Tradici údajně zavedl papež Gelasius I., jenž poutníkům po příchodu do Říma rozdával slanou variaci palačinek, kterou dnes ve francouzštině známe jako galettes. Zároveň palačinka svým tvarem a barvou připomíná slunce, které od druhého února začíná svítit stále jasněji. S palačinkami se pojí i některé francouzské zvyky: Pokud jednou rukou úspěšně obrátíte palačinku a v druhé při tom udržíte minci, čeká vás hodně peněz. Na palačinky údajně spoléhal i sám Napoleon Bonaparte! Běžně palačinky otáčel úspěšně, ale před osudovým tažením do Ruska mu zrovna jedna spadla na zem. Jídlo patří k oslavám Hromnic i v Mexiku, kde se servírují tamales – bochánky z kukuřičné mouky plněné masem a zabalené do kukuřičného listu. Tato tradice sahá až k Aztékům, kteří vždy 2. února, na začátku mexického nového roku, nabízeli bohům tamalli, závitky z kukuřice, posvátné aztécké plodiny.

Pranostiky

V Česku je datum 2. 2. spojováno s největším počtem pranostik v roce – na tento den jich připadá kolem 70, neboť končí zima a je čas předpovědět počasí na další období. Některé z nich jsou obzvlášť zajímavé. Třeba Na Hromnice o hodinu více není tak úplně pravda, protože se den ve skutečnosti prodlouží o hodinu a dvacet minut. Pranostika Na Hromnice musí skřivan vrznout, i kdyby měl zmrznout! podle ornitologů sahá až do poloviny15. století, kdy platil ještě juliánský kalendář a Hromnice připadaly až na 11. 2., takže měl skřivan trochu lepší podmínky. Zaujme také Na Hromnice kopalinky – uschovávejte obědinky. Kopalinky znamenají holou zem bez sněhu, obědinky zase zbytky zásob. Celkově se ale dá říct, že všechny české hromnické pranostiky mají jedno společné – pokud je na Hromnice hezké počasí, zima bude ještě dlouhá, zatímco pokud se nám ven ještě nechce, jaro skutečně klepe na dveře. Podobně pověrčivá je na Hromnice Francie, jejíž pranostiky těm českých protiřečí: Quand la Chandeleur est claire, l’hiver est par derriere (Když je na Hromnice jasno, zima je za námi), nebo: Chandeleur couverte, quarante jours de perte (Když je na Hromnice zataženo, bude zima dalších 40 dní).

vložil/a | rubrika: , ,

Jazykový zpravodaj

Baví vás jazyky stejně jako mě? Líbí se vám články v Jazykovém koutku? Pokud zadáte svoji e-mailovou adresu, můžeme zůstat v kontaktu a já vám vždy jednou týdně pošlu novinky ze světa jazyků – nové články na blogu, jazykové zajímavosti nebo tipy na zábavnější a efektivnější učení. Také se dozvíte o akcích, které nezveřejňuji na webu.