Kdo by to byl řekl, že zrovna názvy některých opeřenců budou budit stejné dojmy napříč jazyky a kulturami. Sova je vždy moudrá, páv pyšný, slepice hloupá, labuť věrná, sup krvelačný, krkavec krutý, papoušek upovídaný… A co víc, do idiomů se dostaly i části ptáků:, Někdo mluví tak, jak mu zobák narostl a chlubí se cizím peřím, tak je mu potřeba přistřihnout křídla nebo srazit hřebínek, aby ho pak někdo zase láskyplně vzal pod křídla… V češtině je údajně s ptáky spojeno až 380 idiomů, přičemž většina z nich se váže k ptákům domestikovaným. Když dojdou názvy existujících opeřenců, jazyky si začnou vypomáhat bájným Fénixem nebo Ptákem Ohnivákem.

An Albatross Around the Neck (Albatros kolem krku)

V angličtině se tento idiom používá v situacích, kdy dotyčný musí řešit nějakou prekérní situaci, potýká se s problémem nebo překážkou. Proč ale zrovna albatros? Tento idiom vzešel z veršů básně The Rime of the Ancient Mariner Samuela Taylora Coleridge, v níž námořník zastřelí albatrosa a pak jej musí nosit zavěšeného na krku, aby měl stále na paměti břemeno svého činu. Tito ptáci totiž pro námořníky vždy znamenali symbol štěstí, proto se říkalo, že zastřelení albatrosa znamená smůlu pro celou posádku.

Dead as a Dodo (Mrtvý jako dodo)

Dodo, v českém názvosloví známý také jako blboun nejapný, je dávno vyhynulý endemit z ostrova Mauricius. Když se o něčem anglicky řekne, že je to mrtvé jako dodo, poukazuje se tím na nefunkčnost či zastaralost věci, která se už pro svou nemodernost nedá ani koupit – svým způsobem tedy vyhynula ze života jejich uživatelů. I dodové mají co do činění s mořeplavbami. Námořníci je ve velkém množství brali na lodě a chovali pro čerstvé maso. Samotný název dodo pochází z portugalského doudo, jež v překladu znamená hloupý. Nepozorní dodové tak byli v 17. století pochytání a snědeni až do vyhubení.

Crazy as a Loon (Bláznivý jako potáplice)

Kromě potáplice toto slovo v angličtině označuje blázna nebo hlupáka. Pochází z ze středoanglického podstatného jména loun, které je staré přes 600 let a původně znamenalo loutku nebo lenocha. Časem začalo zahrnovat i blázna. Některé zdroje také uvádějí souvislost s lunou, tedy měsícem a náměsíčnosti (náměsíčný se anglicky řekne lunatic). Potáplici se loon začalo říkat proto, že vydává nezaměnitelný zvuk podobný vytí nebo skřekům, které se prý kdysi ozývaly z léčeben duševně nemocných.

Weiß der Geier! (Ví sup!)

Synonymem k tomuto německému idiomu je Weiß der Teufel, tedy Ví čert. Slovo Teufel však označuje jak čerta, tak i ďábla. A za ztělesnění ďábla byli ve středověku považováni právě supi – zřejmě proto, že se živí mršinami. Protože se lidé tehdy z pověrčivosti báli slovo ďábel vyslovit, používali místo něj raději supa, který se tak dostal i do některých dalších čertovských/ďábelských idiomů. Např. se místo Hol’s der Teufel! (Vem to čert!) Používalo Hol’s der Geier! Supa také občas zastoupila kukačka (Kuckuck), která byla rovněž považována za ztělesnění ďábla. Jen pro zajímavost, německý název supa pochází ze starohornoněmeckého gīr, které vzniklo z přídavného jména chamtivý nebo lakomý, dnes známého jako gierig.

Da brat mir einer einen Storch! (Tady mi někdo upekl čápa!)

Před rozšířením křesťanství bylo zvykem udělat chutnou pečeni z jakéhokoliv opeřence. Na talíře našich předků se tak zcela běžně dostávali pávi, labutě i čápi. Pak ale vlivem Starého Zákona vymizeli, a čáp se dokonce stal dokonce symbolem štěstí a radosti. Upéct a sníst čápa se stalo doslova nepředstavitelným činem. Když proto někdo dnes pronese, že mu někdo upekl čápa, má na myli, že se stalo něco skutečně nevídaného.

Седой как лунь (Šedivý jako moták)

Toto ruské ptačí přirovnání v češtině nemá obdoby. Šedé až bílé opeření je v ptačí říši docela vzácnost, a to dokonce mezi jednotlivými druhy motáků. Vyniká jim pouze moták pilich, který je v České republice veden jako kriticky ohrožený druh. Některé zdroje uvádějí, že starce moták připomíná nejen svým zbarvením, ale také zahnutým zobákem, díky němuž spolu s šedým až téměř bílým peřím působí tak nějak staře.

Как с гуся вода (Jako z husy voda)

Setkali jste se někdy s člověkem, který má často z pekla štěstí, a kromě toho vykazuje neuvěřitelnou psychickou odolnost? Už se zdá, že se dostal do neřešitelných problémů, ale pak se mu z nich podaří s lehkostí vyváznou? Přesně o takových lidech se dá v ruštině říct, že z něj smůla doslova opadá jako z husy voda, neboť peří všech vodních ptáků včetně husy vodu nesaje, voda z nich zmizí hned, jak z ní vylezou, a jsou rázem suší. Tato metafora se zdá být v ruštině natolik jasná, že se může použít i v širším kontextu. Například pro člověka, který si nepřipouští žádné urážky a všechna špatná slova se od něj doslova odrážejí. Anebo se tento idiom hodí v případě, kdy se někdo hodně rychle uzdraví a nemoc z něj sejde jako…

Глухая тетеря (Hluchá tetřevice)

Hluchá tetřevice je v ruštině někdo, kdo buď nedoslýchá, anebo to, co slyší, prostě ignoruje. Proč se ale tito jedinci přirovnávají právě k tetřevům? Za všechno můžou tetřeví námluvy, kdy tetřev v jakémsi stavu totálního opojení se zavřenýma očima zpívá své družce zamilovanou píseň, přičemž dočasně zapomíná na myslivce a neslyší jejich výstřely. Právě proto má tetřev v češtině rodové jméno hlušec.