Recept na rozmluvení:

1.Těžko na cvičišti, lehko na bojišti. Od první chvíle, kdy se jazyk učíte, co nejvíc mluvte – aby si pusa na nový jazyk zvykla.

2.Opakujte věty či slovní spojení, která Vás zaujmou v rádiu nebo ve filmu. Povídejte si cizím jazykem třeba i ve sprše nebo při jízdě autem. Já dost mluvím u vaření.

3.Na většinu dialogů mám možnost se předem připravit a vůbec nejlepší je, pokud tak učiním písemně. Jen málo dialogů přichází zcela nečekaně, využijme toho, že se můžeme připravit.

4.Chystáte se poprvé telefonovat? Čím začnete? Co odpoví na druhém konci drátu? A co Vy na to? Jdete do obchodu? Jak to celé bude probíhat?

5.Takový „scénář“ si několikrát nahlas přečtu, můžu se ho také naučit zpaměti.

6.Není na škodu požádat o pomoc lektora, aby si to s vámi „sehrál nanečisto“. Já při své výuce hodně trvám na tom, aby studenti (třeba i začátečníci) zvládli bezpečně situace, které je v cizím jazyce potkají. Ono se to totiž dá hodně předvídat. Někdo potřebuje natrénovat pracovní pohovor a někdo zas objednávání v restauraci.

7.A teď přichází to nejtěžší – říkám tomu „držet otěže“. Scénář se nám může rozsypat už při druhé větě. Buďte to vy, kdo svého konverzačního partnera vrátí tam, kde ho chce mít. Věřte si a nepřecházejte do defenzívy, jakmile padne první slovo, které neznáte, nebo Váš protějšek vychrlí něco, čemu vůbec nerozumíte.