Co si vybrat? Italštinu nebo španělštinu?

Mám si vybrat španělštinu nebo italštinu?

Co je lehčí, španělština nebo italština? 

Naučím se rychleji španělsky nebo italsky?

Právě na tohle se mě lidé docela často ptají. Proč zájemci o cizí jazyky často tyto dva jazyky spojují dohromady a kladou je pomyslně na roveň? Dobrá, asi panuje nějaké obecné povědomí o blízkosti těchto jazyků nad rámec příbuznosti v rámci románských jazyků a je také docela možné, že zájemcům tyto dva jazyky hodně splývají v rámci nějakého toho kulturního stereotypu. 

Přesto mi to přijde zvláštní. Například si nikdo nevzpomene na méně známou katalánštinu a konec konců i srovnání s francouzštinou by bylo na místě. Překvapivě velmi málo se lidé ptají na portugalštinu. A už vůbec se nikdo neptá, jestli si vybrat mezi norštinou a švédštinou nebo bulharštinou a srbštinou, což by mi zase přišla dost podobná otázka právě z hlediska lingvistického.

Holá pravda tedy bude asi ta, že většinou hledáme jednoduchý druhý cizí jazyk a proto vybíráme právě z těchto dvou. Je to zřejmě také důvod, proč je španělština dnes v Praze nejčastěji voleným druhým cizím jazykem na gymnáziích a jinde. Italština v nabídce českého školství nebývá, takže našeho dilematu jsou čeští gymnazisté ušetřeni.

Tak to pojďme rozebrat z gruntu

Který z těchto dvou románských jazyků si tedy vybrat a proč? Kdo je pragmatik a rozhoduje se podle počtu mluvčích, musí si nutně vybrat španělštinu, která je druhým nejrozšířenějším jazykem na světě. Další možností by pak z románských jazyků byla portugalština, která je celosvětově šestá. Pokud jde o využití v práci, pak bych byla hodně na vážkách, zda víc využijete italštinu nebo španělštinu, ale skoro si myslím, že to bude právě ta italština (cestovní ruch, nemovitosti a další). Pro incoming je také zajímavější italština, pro outgoing už je to opět složitější. Jinak francouzština obecně velmi ubývá, v cestovním ruchu ji využijete minimálně a pokud jde o francouzské firmy, tak tu sice nějaké máme, ale poptávka po znalosti francouzštiny dlouhodobě spíš klesá. Naopak se předpokládá, že velký potenciál má portugalština, ať už v cestovním ruchu nebo právě ve firemním sektoru. Můžeme počítat s tím, že Brazílie bude významným hráčem světové ekonomiky.

Více informací na toto téma najdete v článku Jaké jazyky se učit? 

Je pro vás kritériem jednoduchá gramatika? U obou jazyků je třeba se připravit na poněkud složitější systém minulých časů.  Pro běžnou konverzaci je potřeba zvládnout minimálně jednoduchý minulý čas a imperfektum, na úrovni B1 už je třeba v italštině i ve španělštině zvládat minulé časy tři. V obou jazycích také existují subjunktivy (tedy jiné slovesné tvary po „aby, ať“), nicméně španělština je používá mnohem, mnohem více. A samozřejmě každý jazyk má „svoje“:

Ve španělské gramatice se student potýká především se dvěma slovesy „být“ (ser a estar) a se slovesy s hláskovou změnou (typu dormir „spát“, duermo „spím“ nebo preferir „dávat přednost“,  prefiero „dávám přednost“). (Více také v mírně polemickém článku Je španělština opravdu tak snadná?)

Tradičními temnými zákoutími italské gramatiky jsou především předložky a také zájmena (kromě obvyklého romanistického koktejlu řady přízvučných a nepřízvučných osobních zájmen tu máme také ci a ne). Za zmínku stojí také členy, které jsou oproti španělštině mnohem těžší. Tam, kde máme ve španělštině el, la, los, las a tečka, má italština il, la, l´, lo, gli, i, le a také hojně používá člen dělivý (avere dei problemi „mít potíže“, avere delle aspettative „mít očekávání“).

Hledáte jazyk s jednodušší výslovností? Protože řekněme si to na rovinu, zejména angličtina a francouzština některé uživatele hodně odrazují právě obtížnou výslovností. Pokud srovnáme hlásku po hlásce fonetický systém italštiny a španělštiny, jako podobnější s češtinou nám rozhodně vyjde italština. Španělština se také na první pohled jeví jako velmi jednoduchá, ale drobné záludnosti v podobě hlásek /b/ a /v/ nebo interdentálního /th/ se tu najdou. Pokud jde o porozumění a rychlost řeči, asi zase vyhraje italština. Španělský přízvuk je kratší a důraznější než italský a svým způsobem španělština umožňuje mluvit rychleji. Studenti jsou často překvapeni, protože se někde dočtou, že výslovnost španělštiny je jednoduchá, ale už nahrávky k prvním lekcím v učebnici mohou být dost nesrozumitelné (viz například dnes hojně rozšířená Učebnice současné španělštiny). Italský přízvuk je o kvantitě samohlásky, je tedy jakoby delší a v podstatě nám dává italština víc času k porozumění.

Navíc subjektivně je španělština tak nějak ledabylejší, více „huhňá“ (teď mě lingvisti roztrhnou), zatímco italština lépe artikuluje. Dobře to je vidět na dvou zdrojích podobné úrovně, například když si pustíte státní televizi španělskou a italskou. Zejména španělské okluzívy v intervokalických pozicích značně trpí, ale nejen ony 🙂

Jinak u obou jazyků je zajímavé, že jsou to jazyky mnoha variant, často se tedy student setká s projevem, který se dost vymyká tomu, co se učil v kurzu. U španělštiny je to logické, velký jazyk rovná se hodně variant. Velkou výzvou je například kubánská španělština, ale někdy bohatě stačí i Andalusan. Italský prostor je o dost menší a přesto – Italové si na dialektech zakládají. Mluví jím doma, často také v práci, s dialekty se setkáme i ve filmu nebo v médiích. Třeba taková čeština nebo francouzština je oproti tomu mnohem centralizovanější. 

Takže co si mám vybrat? 

Někomu to může připadat jako otřepané klišé, ale já bych si vybrala, co je srdci bližší. Pustila bych si italštinu i španělštinu například na YouTube a soustředila bych se na to, která výslovnost se mi víc líbí, který z těch jazyků mě víc oslovuje.

Závěrem tedy zcela subjektivní přehled (leckdo by se mnou nesouhlasil):

větší využití (cestování): španělština

větší využití pro práci: italština

jednodušší výslovnost: stejné

jednodušší porozumění: italština

jednodušší gramatika: italština (se skřípěním zubů :-))

Deziluze pak čeká každého, kdo by si jeden či druhý jazyk vybral jenom a pouze proto, že by očekával jazyk jednoduchý. Přestože jsou to jazyky, kde se rychleji rozmluvíte a relativně rychle se lze dostat na komunikační úroveň, žádný jazyk není zadarmo. A gramatika obou jazyků je například podstatně složitější než gramatika anglická. 

A jak je to s tou podobností obou jazyků?

Pro zajímavost přikládám pár náhodně vybraných vět v italštině a ve španělštině pro srovnání. Španělština je tučně, italština kurzívou:

Me llamo Pedro.

Mi chiamo Pietro.

Jmenuju se Petr.

Tráigame una cerveza.

Mi porti una birra.

Přineste mi pivo.

Viajamos en coche.

Viaggiamo in auto.

Cestujeme autem.

No tengo trabajo.

Non ho un lavoro.

Nemám práci.

Puede aparcar una hora y media como máximo. 

Può parcheggiare un´ora e mezza al massimo.

Můžete tu parkovat hodinu a půl nejdéle.

En la ventanilla número dos.

Allo sportello numero due. 

U okénka číslo dva.

Me gusta nadar.

Mi piace nuotare. 

Rád plavu.

Quisiera alojarme cerca de la playa.

Vorrei trovare un posto vicino alla spiaggia.

Rád bych se ubytoval blízko pláže.